ZŠ Pardubice - Studánka - Když se aktuální starosti mladých potkají ve fiktivních životech na jevišti

V dnešní uspěchané době, mnohdy plné nepevných vztahů a rodinného komunikačního vakua, to nemají jednoduché děti ani jejich rodiče. Na nás dospělé je kladen neuvěřitelný tlak na výkon, povrchní dokonalost, materiální nadbytek. Dusí nás všudypřítomný technický pokrok nezadržitelně kráčející mílovými kroky vpřed. A tak často reagujeme podrážděně, nedokážeme se vcítit do toho křehkého světa našich dětí, odpovíme v rychlosti, ale bez špatného úmyslu první větou, která nás napadne…Kam až to ale může zajít?

Sebepoškozování, anorexie, závislost na drogách, sebevražda. Teenegeři uzavření do vnitřního světa nepochopení a samoty, na povrchu nemilovaní, bez pomoci, anebo s pomocí, kterou nedokáží přijmout. V okovech bolestí, od kterých ztratili klíče. Jaká je ještě šance odemknout jejich srdce, otevřít jejich duši, podat jim pomocnou ruku? Zbývá ještě trochu času na popovídání, vysvětlení nedorozumění, prosté pohlazení či obejmutí? Tikot nástěnných hodin v našich domovech odměřuje čas.

Zastavme se. Užívejme si krásy prchavých okamžiků, dokud nezmizí. Užívejme si radosti ze společně strávených chvil, dokud nás děti potřebují. Dokud nám důvěřují. Dokud lační po našich slovech.

Východočeské divadlo Pardubice, Přestupní stanice: Strach, pondělí 25.11.2024

Žáci 7.B, 9.B a 9.C hodnotili představení jako přínosné, téma vážné, citlivé a těžké, ale velmi potřebné. Některých se osobně dotklo, jiní se vcítili do dobře ztvárněných postav a reálných okamžiků, mnozí odcházeli dojatí, se spoustou nezodpovězených otázek, neklidně vířících v mladých hlavách. A tak bylo moc fajn se pocity žáků zabývat ještě ve středu 27.11. a společně s lektorkami z VČD jim na řadu otázek formou her, skupinových zamyšlení i otevřené diskuse zkusit odpovědět. Aktuální a všudypřítomné téma žáky více než oslovilo:

• „Tyto příběhy poukázaly na to, že nejste sami. V dnešní době neumí moc dětí komunikovat, i já osobně radši půjdu ven za kámoškama a řeknu vše jim, protože ve své rodině nemám důvěru a mám vždy pocit, že by mě nikdo nepochopil, ale nejsou to věci, kvůli kterým bych si cokoli dělala. Vždy si vzpomeňte na lidi, kterým byste tu chyběli. Každý si občas připadá na všechno sám, ale vždy tu pro vás někdo bude.“
• „Zaujalo mě, když na začátku představení ten pán, který to uváděl, říkal, že psychické problémy u mladistvých stouply o 100%. Tak jsem se podívala kolem sebe a uvědomila si, že se mnou v divadle sedí lidé, kteří musí každý den bojovat s potřebou se pořezat, nebo se dokonce zabít. Když jsem šla po ulici, tak mě ani nenapadlo, že člověk, který kolem mě teď prošel, může být třeba za týden mrtvý, protože se nezvládl vyrovnat s nějakou situací z jeho rodiny nebo s jeho osobníma démonama.“
• „Je smutné, kolik sebevražd v posledních letech narostlo. Všichni bychom měli o tomto tématu mluvit. Tím, že budeme mlčet, se přeci nic nevyřeší. Hlavní důvod, proč o tom hodně lidí nemluví, je strach. Strach z toho, že vás nikdo nevyslechne, že vám nikdo nepomůže. Strašně moc lidí neřeší své problémy a nechá je sedět v koutě. Ale vždy se najde alespoň jeden člověk, který vás dokáže z tohoto bludného kruhu zachránit.“
• „Myslím si, že pokud někdo něčím takovým trpí, tak se za to nemusí stydět. Podle mě je dobře, že vybrali takhle mladé účinkující, protože se tahle problematika týká hlavně mladší generace. Chvilku jsem si říkala, škoda, že jsme tam nešli s rodiči. Myslím si, že kdyby to viděli, tak by občas neříkali věci, které říkají, nebo by více naslouchali.“
• „Tohle představení rozhodně povzbudilo desítky dětí k tomu, aby začaly jednat. Pokud je něco, co je tíží, doufám, že promluví a nenechají věci zajít až moc daleko. Pokud už jen přemýšlíte nad řezáním či podobným ubližováním sami sobě, rozhodně se obraťte na někoho, komu věříte a máte pocit, že on nebo ona vás mohou povzbudit a nahodit pocit, že všechno se dá vyřešit. Všechny myšlenky jednou odejdou a všechny rány budou zahojeny. Čas je klíč ke všemu. Je to klišé, ale nejste v tom sami, každý člověk si někdy prošel něčím, co ho málem položilo. Ať je váš problém pro někoho blbost či maličkost, každý problém je důležitý a nikdy nevíte, kam to může zajít.“