ZŠ Pardubice - Studánka - Jak jsme vůbec nic neviděli a přesto moc zažili

Těsně před Vánoci 7.C vyrazila vlakem do Prahy.
Prošli jsme Staroměstské náměstí s vánočními trhy, nakoupili, osvěžili se.

Metrem jsme se přesunuli na Karlovo náměstí k Novoměstské radnici. Tam nás čekala Neviditelná výstava. Odložili jsme svrchní oblečení i zavazadla a po skupinkách vcházeli do expozice, kde jsme neviděli vůbec nic než černočernou tmu.

Vstoupili jsme do světa nevidomých a provázela nás nevidomá průvodkyně. Chvíli jsme se báli bez držení se stěny kamkoli postupovat. Byli jsme totiž v úplné tmě na návštěvě v bytě. Rukama šmátráme a  je tu botník, věšák na kabáty, dveře a už jsme v kuchyni. Vše poznáváme pouze hmatem - sporák, pánev, mlýnek na maso, topinkovač, dřez. Občas něco haraší, spadne, lovíme rukama kolem sebe, na zemi, na stěnách.Tušíme, jak těžký by pro nás byl život nevidomého, když jsme zvyklí poznávat okolí očima. 
Co teprve v koupelně, to by bylo pro nás těžké najít vše potřebné, osprchovat se a bez úrazu odejít. Dále bylo třeba projít obývací pokoj, zahradu, dávat pozor na rušné ulici,projít parkem a poznat vystavené sochy, vejít do kavárny a usadit se na barové stoličce. Průvodkyně Tereza nám odpovídala na naše otázky a mohli jsme se občerstvit nabízenými nápoji. Poznali jsme i tajemství poznávání peněz hmatem. 
Přechod ze tmy do světla naše oči trochu bolel. Než prošly výstavu další naše skupinky, mohli jsme projít viditelnou část výstavy, nasadit klapky na oči a pohybovat se o slepecké holi, zahrát si poslepu společenské hry, zkusit psát a číst Brailovo písmo.

Jako dobrodružství to všichni hodnotili jako super zážitek, těžší by bylo naučit se tmě sami žít. Své dojmy jsme probírali i na zpáteční cestě vlakem domů.