Poslední část našeho setkávání s Bohuslavem Martinů má název Jaro.
Vyslovíme-li slovo jaro a jméno skladatelovo, napadne nás hned jedno - Otvírání studánek. Tato kantáta je dílem již zralého skladatele, který se alespoň v myšlenkách vrací domů, aby oslavil svou vlast a rodnou Vysočinu. Martinů zde zhudebnil část básně Miloslava Bureše Píseň o studánce Rubínce. Popisuje se v ní prastarý obyčej jarního čištění studánek.
Tak se stalo, že jedna šumavská studánka čekala, čekala až na děti z Pardubic, aby ji znovu probudily k životu. Byla to Studánka sv. Anny, nedaleko našeho železnorudského hotelu. Ještě v Pardubicích jsme se naučili text a rozdali role (královnička, sasanky, skupina dětí)…
A abychom si krásných Burešových veršů užili i po návratu domů, rozhodli jsme se předvést Otvírání studánek svým mladším spolužákům, coby divadelní představení. Vše vypadalo téměř jako na Šumavě. Pozměnili jsme jen závěr. Do školního vystoupení jsme přidali Pavlicovu Píseň o studánce Rubínce.
Děkujeme pane Martinů, že jste nás provázel svou čarokrásnou hudbou tímto rokem. Byli jsme s Vámi ve Vaší rodné Poličce i v pražském Národním divadle na opeře Hry o Marii. Magický šumavský les pak byl svědkem posledního dějství této trilogie – otvírání studánek.
-
Příprava královničky na otvírání studánky -
Jdeme ke Studánce sv. Anny -
Tebe musíme studánko vyčistit
-
Rituál může začít -
Královnička hovoří se sasankami -
Po vyčištění se voda vylévá do všech světových stran
-
„Když studánku a stružku vyčistili, vytrysklo z hlubin tolik utajené síly, . . .“ -
Po návratu domů jsme rituál předvedli i mladším spolužákům -
Královnička za sebe hází hrst loňského listí
